Historie observatoře
První významnou stavbou, která byla postavena na Milešovce byla malá hospoda, kterou v roce 1820 vybudoval za velmi obtížných podmínek hostinský Anton Weber z Velemína.
V následujících letech tuto hospodu postupně rozšířil na 2 jídelny, několik chat, prostor pro tanec, malý obchod a kapličku. Ve 40. letech 19. století postavil na Milešovce 4 m vysokou kamennou rozhlednu.
Observatoř byla vybudována na podnět tehdejšího komerčního rady Reginalda Czermack-Wartecka, který byl zasloužilým členem předsednictva Horského spolku v Teplicích a předsedou horských spolků severozápadních Čech. Pro realizaci stavby observatoře bylo sestaveno několik komisí, přičemž vědeckou komisi vedl universitní profesor dr. R. Spitaler. Z pěti projektů, podaných různými architekty, byl dne 25. 2. 1903 vybrán návrh E. Hoka.
Stavba observatoře započala na jaře 1903. Základním stavebním materiálem byl znělec, který byl vytěžen přímo na vrcholu Milešovky. Stavba byla dokončena v červnu 1904. Součástí budovy observatoře je 18 m vysoká věž, na které se v 10 m rozprostírá vyhlídkový ochoz.
Stavba observatoře započala na jaře 1903. Základním stavebním materiálem byl znělec, který byl vytěžen přímo na vrcholu Milešovky. Stavba byla dokončena v červnu 1904. Součástí budovy observatoře je 18 m vysoká věž, na které se v 10 m rozprostírá vyhlídkový ochoz.
Od roku 1905 zde probíhají nepřetržitě meteorologická pozorování a měření (s malou přestávkou v roce 1917 a během 2. světové války).
Prvním ředitelem observatoře byl prof. dr. Rudolf Spitaler (1859–1946), vedoucí katedry pro kosmickou fyziku a geodynamiku na pražské Německé univerzitě. Tuto funkci vykonával až do února 1929. Prof. Spitaler publikoval všechna měření v tzv. meteorologických ročenkách, takže jsou zachovaná a dokonce i digitalizovaná.
Druhým ředitelem byl prof. dr. Leo Wenzel Pollak (1888–1964), přednosta Geofyzikálního ústavu pražské Německé univerzity. Prof Pollak měl velké zásluhy o další rozvoj observatoře, rozšířil pozorování a nechal na vrchol přivést elektrický proud a vybudovat nákladní lanovku, čímž výrazně zkomfortnil život na observatoři.
Po vyhlášení mobilizace v září 1938 bylo pozorování na stanici na měsíc přerušeno. Observatoř byla vyjmuta z kompetence Německé univerzity a převzal ji Říšský úřad pro meteorologickou službu, nejdříve jako součást civilní služby a od července 1944 jako součást vojenské letecké služby.
Po osvobození Československa převzala Karlova univerzita po obnovení své činnosti celé vlastnictví Německé univerzity.
Observatoř na Milešovce tak přešla pod vedení Meteorologického ústavu Karlovy univerzity, jehož představitelem byl evropsky známý meteorolog prof. dr. Stanislav Hanzlík (1878–1956).
V roce 1953 přešla observatoř pod správu Československé akademie věd (ČSAV), a to sice nejdříve pod Geofyzikální ústav, posléze pod Laboratoř meteorologie GFÚ a nakonec v roce 1964 pod Ústav fyziky atmosféry, kterému patří až do současnosti.
Pod vedením dr. Františka Reina, CSc. (1929–1981) byla budova observatoře rozšířena a spolu s lanovkou rekonstruována nákladem více než půl milionu korun (1962). Bylo mj. rozšířeno první poschodí, kde vznikla prostorná pozorovatelna s výhledem na tři světové strany (vyjma východního směru), byly rozšířeny tři místnosti, původně označované jako hostinské pokoje pro odborné pracovníky, modernizována temná komora. Původně byla pozorovatelna s výhledem pouze na sever v prostoru současné kuchyně. Zlepšilo se přístrojové vybavení a stav personálu se rozšířil ze tří na pět stálých zaměstnanců.
Nepřetržitá dvacetičtyřhodinová pozorovací služba v synoptických pozorovacích termínech (0, 3, 6, 9, 12, 15, 18 a 21 UTC) začala již 21. 7. 1957.
Ve složitých porevolučních dobách se řediteli ÚFA RNDr. Josefu Šteklovi, CSc., podařilo stanici udržet ve správě ústavu. Od 1. května 1993 byl přesto vzhledem k finančním potížím AV ČR redukován počet pracovníků observatoře z pěti na tři a bylo zachováno pozorování pouze v klimatologických termínech (7, 14 a 21 hodin). Od 1. ledna 1998 se pozorování na observatoři opět rozšířila na všechny synoptické termíny, přičemž navíc se pozoruje i v hodinových intervalech.
V letech 2019-2024 proběhla na observatoři rozsáhlá rekonstrukce vnitřních prostor včetně nové elektroinstalace a rekonstrukce věže observatoře. Dále byla opravena horní stanice lanovky i kolejový valník dopravující těžké náklady od lanovky pod observatoř. Opraveno bylo i obložení vodní cisterny uchovávající zásobu vody pro potřeby observatoře.
V roce 2024 byla observatoř znovu zpřístupněna veřejnosti.
